Navajoa - zajímavý severoamerický rod

Mám v oblibě mrazuvzdorné severoamerické druhy a mezi nimi jsem si obzvlášť oblíbil rod Navajoa. Jsou to drobné kulovité kaktusy, jejichž domovinou je severní Arizona.

Popis a vysévání

Ozdobou rostlin jsou bílé až nahnědlé korkové trny, které jsou duté a slouží k zachycení ranní rosy. Hlavní vegetační doba je krátká a spadá do jarních měsíců. V té době rostliny vykvétají žlutými, špinavě bílými nebo lehce narůžovělými květy a brzo po odkvětu tvoří plody, které při dozrávání podélně pukají. To je třeba pak být ve střehu a sbírat semena i několikrát denně. Semena jsou poměrně velká, ale většinou ne zcela ochotně klíčí. Můžeme je přemlouvat ke klíčení nahřátím na radiátoru nebo ve sporáku na 60˚C před výsevem, koupelí v peroxidu nebo kyselině. Dříve doporučované přemrzání výsevů se mně jeví jako nejméně účinné. Za nejspolehlivější metodu považuji skarifikaci. Tímto způsobem se mně jednou podařilo získat ze 120 vysetých semen 120 semenáčků (nepočítám ovšem semena, která jsem zničil neopatrnou manipulací)...

Roubování

Navajoe jsou náchylné k různým půdním houbám, proto doporučuji alespoň první zástupce ve sbírce roubovat pro zajištění potomstva. Pro čerstvé semenáčky je jako dočasná podnož vhodná peireskiopsis, selenicereus nebo echinopsis. Já poslední dobou roubuji na echinopsis. Růst je sice mírně pomalejší, nevidím to ale jako nevýhodu. Jako trvalé podnože používám mrazuvzdorné echinocereusy - reichenbachii, viridiflorus var. cylindricus nebo triglochidiatus. Tyto podnože časem pod rouby „sednou“ a rostliny pak vypadají jako pravokořenné. Je lepší roubovat malé odnože na malé echinocereusy. Pak si rostliny lépe udrží miniaturní vzhled.

Odnože z roubovanců na peireskiopsis někdy rychle přerostou roubovací velikost a z těchto odnoží po přeroubování bývají brzo přerostlé „křapáče“. Nejvhodnější doba k roubování je brzy na jaře, hned po napití podnoží. Echinocereusy po naroubování ale není potřeba příliš zalévat, aby se moc nenapíjely. Případné odnože ihned odřezáváme. V době letního vegetačního klidu asi od poloviny června do konce srpna není nutno zalévat vůbec. Máme-li již zajištěné mateční rostliny, můžeme zkusit vypěstovat pravokořenné rostliny, samozřejmě ze semen. Sám se o to pokuším již delší dobu víceméně neúspěšně. Ale těch několik rostlin, které přežívají, považuji za ty nejhezčí. Kritické bývá celé období života rostliny. Zejména je nutné brát ohled na růstová a klidová období.

Přesazování

Nejkritičtější bývá přesazování. Nejvhodnější termín je konec zimy, kdy ještě není příliš horko a rostliny pak stačí během jarní růstové sezony zakořenit. Přesazujeme-li později, je už příliš horko, rostlina ustává ve vegetaci a my ji ve snaze o napití zálivkou pošleme do věčných lovišť. Stanoviště pro navajoe volíme co nejslunnější, ale dobře větrané. Vhodná je i volná kultura s možností ochrany před dlouhotrvajícími dešti. Jedinečná vlastnost trnů je sice výhodná ve vysluněné Arizoně, avšak již ne tak při zdejším vlhkém podnebí. Hygroskopické trny stále nasávají vodu ze vzduchu a na nich se pak usazují nevzhledné černé tečky jakési houby. Není sice přímo nějak škodlivá, rostlinu ale hyzdí. Zkoušel jsem loni postřik Orthocidem, úplně výrazné zlepšení jsem však nezaznamenal. Rostliny pěstované mimo skleník by snad tímto neduhem trpět neměly.

Někomu se mohou zdát všechny navajoe takřka stejné. Jsou však vidět rozdíly i mezi stejnými druhy z různých nalezišť, přestože je variabilita rostlin z jednoho naleziště značná.

Ve sbírce mám tyto Navajoe:

  • N. peeblesiana Holbrook, Az – krátké, silnější, nažloutlé, převážně jen mírně pokroucené, zpočátku jen okrajové trny, narůžovělý květ.
  • N. Peeblesiana SB 571 Navajo Co, Az – dtto, trny delší.
  • N. peeblesiana FH 053.1 Marcou Mesa, Az – dtto, robustnější, trny bílé, více pokroucené.
  • N. peeblesiana v. fickeisenii FH 051.0 Hurricane Cliffs, Az – malá kompaktní, krátké okrajové, kratší rovné střední trny směřující vzhůru, květ špinavě bílý až žlutý.
  • N. peeblesiana v. fickeisenii FH 051.2 Wolf Hole, Az – dtto, střední trny mírně prohnuté.
  • N. peeblesiana v. fickeisenii RP 145 Mohave Co, Az – dtto, zřejmě stejná lokalita.
  • N. peeblesiana v. fickeisenii SB 468 Fredonia, Az – dlouhé bílé střední trny, nad temenem propletené, okrajové trny krátké tenké, žlutý květ.
  • N. peeblesiana v. fickeisenii SB 903 Houserock Valley, Az – robustnější tělo a silné střední i okrajové šedobílé trny, špinavě bílý květ (silnými okrajovými trny se odlišuje od ostatních fickeisenii, možná by si tato forma zasloužila samostatné taxonomické zhodnocení na úrovni poddruhu).
  • N. peeblesiana v. maia jižně od Cameron, Az – bílé kratší trny, střední prohnuté a přitisklé nahoru k tělu, žlutý květ.
  • N. Peeblesiana v. maia JB6 severně od Cameron, Az – nažloutlé tenké trny přitisklé k tělu, špinavě bílý až žlutý květ.
  • N. peeblesiana v. menzelii JB 2 jižně od Grand Canyon, Az – žluté silné okrajové i střední trny trčící od těla, špinavě bílý květ s nahnědlým středním proužkem.
  • N. peeblesiana v. menzelii RP 116 Hualupai Hilltop Area, Az – dtto, bílé silné trny více stočené k tělu.
  • N. peeblesiana v. menzelii RP 117 Coconino Plateau, Az – dtto, trny delší tenší nažloutlé, mírně prohnuté, propletené nad temenem.

Dle Fritze Hochstättera rod Navajoa zastupuje jediný druh – peeblesiana se třemi poddruhy: ssp. peeblesiana, ssp. menzelii a ssp. fickeiseniorum. Tento autor považuje N. maiu za synonymum N. peeblesiana ssp. peeblesiana. Podle mne má ale blíže k ssp. fickeiseniorum.

Někteří autoři řadí Navajoe do rodu Pediocactus, kam velmi dobře zapadají podobnými květy, plody i semeny. 

Všechny Navajoe jsou ve své domovině velmi vzácné a jsou zařazeny jako ohrožené druhy v úmluvě CITES, příloha I.

Domů Mapa stránek Na začátek stránky

Copyright © 2012 - 2019 Hájek kaktusy.cz - Rostliny Severní Ameriky a Mexika | Cactus e-shop